Blog

Čas dovolených s sebou přináší pohodu, odpočinek, ale také strach, abyste náhodou nepřibrali. A je už jedno, zda jedete k moři s all-inclusivem, kde máte neomezený přísun jídla a pití, nebo jen do Čech pod stan. Stačí totiž jen trochu nepozornosti, a přiberete kila, o která určitě nestojíte. Jak tedy o dovolené jíst a nepoznat to na váze, a když ano, tak jedině tak, že tam nějaké to kilo necháte?

1. Myslete na svou postavu už před cestou
Čeští turisté jsou populární tím, že na cestě na dovolenou vytáhnou ke svačině chleba a řízek. Pokud si ho na cestu neudělají, kupují jako náhradu bagety na pumpě. Toho se snažte vyvarovat a připravte si na cestu občerstvení, včetně ovoce a zeleniny i neslazené vody.

2. Co zabalit do kufru
Abyste neporušili závazek vůči své postavě, zabalte si do kufru sportovní věci na běhání či posilování. Využít můžete také přibalený badminton, frisbee, či míč na volejbal. Sportovní aktivity na dovolené zajistí úbytek kil a dokonalou postavu.
3. Stravujte se pravidelně
Snažte se dodržovat pravidlo pět porcí denně, i když máte královsky neomezený přísun jídla. Možná vám přijde líto, že nevyužijete všeho, co hotely nabízejí, i když jste si to zaplatili, ale dávejte raději přednost ovoci, salátům či jogurtům, vynechejte tučná jídla, nezdravé uzeniny a sladkosti. Nasaďte si menší porce hned na začátku dovolené a jídlo si řádně vychutnávejte. Pokud nebudete kontrolovat nejen to, co jíte, ale také spořádané množství, velmi pravděpodobně se to projeví na vaší váze.

4. Dodržujte pitný režim
V horkých letních dnech stoupá význam dodržování pitného režimu více než kdy jindy. Vypít byste měli minimálně tři litry neperlivé vody, jejíž chuť můžete výborně doladit limetkou, mátou, melounem či jahodami. Vynechejte sladké limonády, které zbytečně obsahují spoustu cukrů. Kalorický alkohol vynechejte raději úplně.
Na dovolené vás však mohou čekat i jiné nástrahy než jsou nabraná kila. Přečtěte si, jak se jim vyhnout .

Plavání a vodní atrakce mají rádi všichni napříč všemi věkovými kategoriemi. A přesně tohle nabízejí aquaparky. Moderní zastřešený areál s velkým množstvím bazénů a vodních atrakcí nabízejí aquaparky po celé České republice. Otevřeno mají po celý rok a tak už se v zimě nemusíte nudit jen doma pod dekou. Vyražte za zábavou a odpočinkem a vemte klidně celou rodinu. Ve vodních parcích najdete spousty bazénů přizpůsobených každému věku dítěte. Takže můžete vzít sebou miminko i puberťáka. To své si tu zajisté najde každý.

Od malých bazénků a brouzdališť pro vaše nejmenší caparty, přes bazény určené pro plavce, vířivky, sauny až po atrakce, které jste ještě neviděli. Zkusit tu můžete sjet opravdu zajímavé a adrenalinové tobogány a spoustu jiného. Zabaví se malý i dospělý. Také se tu samozřejmě výborně najíte i napijete, k dispozici jsou přebalovací pulty i dětské koutky. Určitě se vám nebude chtít odjet. Na takový výlet si určitě rezervujte celý den a pořádně si to užijte. Aquaparků najdete u nás hodně, které jsou ty nejlepší a nejnavštěvovanější. Lidé si zajedou i pořádný kus cesty aby je navštívily, u mnoha aquaparků tak najdete i možnost ubytování.
·         Aquapark Pasohlávky: Aqualand Moravia v Pasohlávkách je u nás nejlepším a nejmodernějších aquaparkem. Nachází se v nádherném prostředí Pálavských vrchů a tak opravdu stojí za to, ho navštívit.
·         Uherské Hradiště: aquapark v Uherském Hradišti nadchne především plavce a milovník wellness vyžití.

·         Aquapark Čestlice: známý také jako aquapalace Praha je v České republice rozlohou největším aquaparkem. Je to doslova vodní ráj. Kromě několika desítek bazénů a tobogánů, zde nechybí zvláštní wellness a lázeňská zóna, velká restaurace a také hotel. Nabízejí dokonce možnost uspořádat si zde například oslavu narozenin pro děti, na kterou nikdy nezapomenou.
·         Aquapark Vyškov: Jižní Morava je bohatá na zajímavé aquaparky a Vyškov není výjimkou. Příjemný rodinný aquapark, který můžete navštívit po celý rok je oblíbený a každý rok hojně navštěvovaný.

Státní rozpočet

Centralizovaný peněžní fond, o jeho tvorbě, rozdělování a užití rozhoduje vláda a schvaluje ho parlament v podobě zákona. Spravuje ho ČNB a to jako účet státu. Deficit státního rozpočtu lze krýt emisí státních dluhopisů nebo zahraniční půjčkou. Opakovaným deficitem vzniká státní dluh.

Subjekty hospodářské politiky

Státní orgány

Parlament ČR (zákonodárná moc)
Činnost ovlivněna poměrovým zastoupením jednotlivých politických stran.
 
Vláda (výkonná moc)
Navrhuje zákony. Skládá se z mistrů a v čele je premiér.
 
Krajské úřady
Zabývají se místní správou. Ovlivňují podnikání v příslušném regionu.
 
Česká národní banka
Centrální banka státu. Realizuje měnovou politiku. Vykonává bankovní dohled.
 
Český statistický úřad
= zveřejňuje soustavu makroekonomických ukazatelů a jejich průběžné výsledky.

Orgány EU

Evropská komise
Zabývá se hospodářskou politikou EU, skládá se z ministrů členských zemí, ti se účastní jednání podle projednávané problematiky.
 
Evropská rada
Skládá se z nejvyšších představitelů členských zemí, zpracovává podklady, ty předkládá Evropské komisi nebo Radě EU.
 
Evropský parlament
Skládá se z poslanců, voleni v členských zemích, schvaluje rozpočet EU.

Úloha státu v tržní ekonomice

ž   Ochrana země – armáda a spojenecké dohody s NATO
ž   Tvorba právního systému – parlament ČR, vláda
ž   Ochrana pořádku- policie
ž   Dodržování právních předpisů – soudy
ž   Sociální funkce – stát poskytuje veřejné statky a služby
ž   Zmenšuje sociální rozdíly obyvatelů (soc. dávky, výše min. mzdy)
ž   Řeší otázky zaměstnanosti (podpory v nezaměstnanosti, příspěvky na tvorbu nových prac. míst, rekvalifikace)
Hospodářská funkce státu
Cílem je stabilita ekonomiky (cenová, měnová), podporuje vybraná odvětví a regiony (zemědělství), ochrana konkurence (úřad pro hosp. soutěž, kontroluje dodržování hosp. soutěže, konkurence je chráněná zákonem, hlavní princip tržního mechanismu), existuje zákon o hospodářské soutěži.
(nekalá soutěž = získání neoprávněného prospěchu na úkor jiných podniků nebo spotřebitelů )
 
Kartelový zákon
Kartel=dohody podniků v rámci určitého oboru na společných cenách, prodejních cestách atd.
                = brání konkurenci, v tržním hospodářství jsou zakázané (např. čerpací stanice)

Z našeho českého rybníčku to taky známe. Snad všechny hobby-markety nabízejí možnost zapůjčení nejrůznějšího nářadí, vozíků za auto a podobně, které potřebujete pouze jednorázově využít k nějakým stavebním pracím a úpravám. Za paušální poplatek na den a více, podle Vašich potřeb, si můžete nářadí odvézt a pak zase přivézt.

V Německu šli ale již dále. Zapůjčit si tam můžete například potřeby pro děti a miminka, které využijete jen pár týdnů nebo měsíců, včetně oblečení. Ale u toho nezůstalo. Chcete si vyzkoušet nové technické výstřelky, abyste se mohli rozhodnout, zda si je zakoupíte? Nebo si je chcete jen na pár měsíců, či rok pronajmout, než přijde na trh další model, ještě lepší a vychytanější? Nechce se Vám utrácet desetitisíce za chytré televize, výkonné notebooky, telefony a podobně?
To není vůbec problém. Vše si můžete za poplatek pouze pronajmout. Zájemců o tuto službu je mnoho. Takovým typickým zájemcem je většinou muž středního věku, který nechce ztrácet čas opravami, reklamacemi, údržbou spotřebičů a technických hraček. Proto si je raději pronajme a pronajímatel se o vše postará za něj. Vadný model? Porucha? Prostě ho vrátíte a dostanete hned jiný. Zjistíte za pár týdnů, že Vám tento model a typ nevyhovuje? Nevadí. Vrátíte a půjčíte si jiný.

Je to trend moderní doby a netýká se pouze produktů, které Vám jsou šité na míru, nebo je pracné jejich převážení.  Můžete si tak půjčit televizi, smartphone, kameru, dron, hi-fi, robotický vysavač a další různé novinky na trhu. Nabídka se neustále rozšiřuje, také v závislosti na poptávce. Již nejméně 17% Němců si některý z technických výrobků zapůjčilo.
U nás bylo zatím novinkou loňského roku to, že si můžete půjčit za poplatek vánoční stromek, který Vám i dovezou domů. Tak snad se nabídka bude i u nás dále rozšiřovat a nebudeme muset tolik utrácet.

Na škole si většinou vybíráme, jaký jazyk chceme studovat. V současnosti můžeme vybírat ze španělštiny, francouzštiny, němčiny a ruštiny. Pokud jsme si zvolili ruštinu, či jsme z generace, která se ruštinu učila povinně, jistě se najdeme v následujícím shrnutí.
Začíná to pěkně pomalu. A,b,v,g,d… Písmenka azbuky se budeme učit psacím, nejspíše ale hned nedokážeme číst jejich tiskací verze. Nedejbože jejich tiskací verze v kurzívě. Písmenka azbuky nám dělají problém vždy a všude.

„Málková. Čto vy dělajetě va svobodnoje vrjemja zimoj?“ –„Zimoj ja něguljaju.“ Epická scéna z filmu „Vrať se do hrobu“ nám připomíná, že jediné, co všichni u maturitní zkoušky z ruštiny říkali, bylo, že se prochází v parku. Fajnšmekři pak i chodili bruslit na rybník. Všichni nejspíš známe pár ruských frází. Co takový film „Kolja“ a projev Zdeňka Svěráka do rozhlasu na stanici metra?
Můžeme říct, že po povinném vyučování ruštin převzaly pomyslné žezlo angličtina s němčinou. Na ruštinu se nějakou dobu zapomínalo, avšak v současnosti si každý student může vybrat, který jazyk je přínosem právě pro něj.
Školní zájezdy. Kapitola sama o sobě. Občas se organizuje zájezd do Londýna, Francie, Německa, Rakouska, málokdy pak do Španělska. A do Ruska? Viděli jste někdy, že by se organizoval školní zájezd do Moskvy, Petrohradu?  Žáden ředitel si toto nejspíše nedovolí, proto se studenti učící se rusky musí smířit s tím, že možností, kdy ruštinu využijí, bude opravdu pomálu.

Ruštinu není obtížné se učit, má jakousi podobnost s češtinou. Někdy se tato podobnost transformuje v naprosto opačný význam slova. Takové slovo „žízň“ není žízeň, ale život. Zatímco „život“ zase znamená břicho.
Na podporu významu ruštiny v oblasti je možno konstatovat, že Rusko je stejně velkým hráčem jako Amerika, proto dobrý překladatel najde s velkou pravděpodobností uplatnění třeba ve firmách.

Úniková hra je dobrodružná skupinová hra plná adrenalinu, ve které je skupina většinou tří až pěti lidí uzavřena v jedné místnosti. Zde se musí seznámit s prostředím, do jehož kontextu je hra zasazena a nacházet indicie a stopy, které vedou k rozluštění hádanek a pomohou skupině dostat se z místnosti ve stanovený čas – nejčastěji během jedné hodiny.

Původ únikových her
Jde o poměrně nový druh zábavy, uvádí se, že první úniková hra byla vyvinuta v Japonsku v roce 2007, její stopy a prapůvod bychom ale mohli najít například ve francouzské Pevnosti Boyard, jejíž sledování bylo toho času velmi oblíbené u spousty obyvatel nejen našeho národa. Určité společné body bychom mohli také sledovat v různých počítačových hrách, jako je například Atlantis. Ale musím konstatovat, že hrát počítačovou hru či koukat na televizi a být reálně v takové místnosti, to je velký rozdíl. Naživo jde o vážně neodolatelný zážitek – a navíc jej máte s kým sdílet!

Možnosti hry
Interiér her je velmi různorodý, můžete se dostat například
·         do středověku,
·         na vesmírnou stanici,
·         do vězeňské kanceláře,
·         do deníku slavného cestovatele,
·         do hrobky,
·         ponorky,
·         nebo například do kanceláře šíleného vědce.
Důležité je, že hru tvoří každý detail, každá čárka na papíře může mít svůj význam a každá věc také, musíte si těchto detailů všímat a spojovat si je do celkové představy o logice hry. Série hádanek prověří vaši trpělivost, logický úsudek i schopnost spolupracovat.

Úniková hra je také vhodná pro teambuildingové akce, právě zde můžete své kolegy opravdu poznat, pochopit, jaké jsou jejich přednosti a slabiny a naučit se s nimi kooperovat. Právě zde poznáte, kdo si dokáže zachovat chladnou hlavu a s kým byste raději nechtěli být ve stejné místnosti, když začne třeba hořet.
Únikovou hru si v dnešní době můžete zahrát již ve většině větších měst a to za celkem přijatelnou cenu. Stačí sehnat tým přátel, kteří mají chuť do něčeho, co ještě nezažili a hurá na to. Tak neváhejte a zkuste to!

Možná, že to dříve měli lidé v jedné záležitosti trochu jednodušší. V jaké? Ve vybavení svého interiéru. Vzhledem k tomu, že na trhu byl výběr velice omezený, vypadalo to v bytech mnohdy téměř stejně.

§  Obývacímu pokoji vévodila nábytková stěna, do níž byl instalován televizor.

§  O pár kroků dál se usadila pohovka se dvěma křesly a klasickým takzvaným konferenčním stolkem.

§  Pokud měl majitel bytu štěstí a disponoval většími prostory, pak si mohl dovolit květinovou stěnu nebo knihovnu.

Dnes se nikdo nechce spokojit s uniformitou a neosobním interiérem. Proto se snažíme hledat stále nové trendy a vymýšlet, co by se dalo zlepšit. Nábytkové stěny typu „ode zdi ke zdi“, vyplněné rodinným porcelánem a skleničkami na sekt, nás pomalu opouštějí a my jim na cestu máváme opravdu s lehkým srdcem. Na jejich místo se totiž tlačí moderní sestavy skříněk a solitérů.

–         Díky rozmanitému designu je možné kombinovat je mezi sebou a vytvořit tak skutečně netradiční, ale praktické prostředí.

Důležité jsou i barvy

Co nás asi neopustí, je sedací souprava. I když i ta prošla velkými změnami. Klasická křesla se dají vyměnit za sedací pytle, které se hodí skutečně do každého interiéru. Kromě této výhody je u nich oceňováno i pohodlí, které přinášejí.

§  Ale ani pokud jste vyznavači klasických sedacích souprav, nemusíte se vzdávat nových nápadů.

§  Stačí přikoupit například vkusně vypadající taburet, který dotvoří atmosféru útulného domova.

Přemýšlíte-li nad tím, jaké do svého obývacího pokoje zvolit barvy, pak vsaďte na teplejší odstíny. Bytoví návrháři také radí, aby v těchto místnostech nebylo příliš mnoho barevných kontrastů.

–         A pokud jde o materiály, pak je tu rada na závěr – VYNECHTE SKLO A KOV.

–         Sice působí elegantně, ale také vyvolávají pocit chladu.

–         Sáhněte raději po přírodních materiálech a po textiliích.

  ŠKATULKOVÁNÍ DO ŠKOLY NEPATŘÍ
·         Mnoho učitelů potvrzuje tzv. „nálepkový syndrom“,což je fakt, při kterém dítě může během pár dní získat pověst. I zde se opět prosazuje spíše negativní pověst. Informace o dítěti se pak šíří dál z jedné skupiny vychovatelů do druhé.
·         Je proto krajně neprofesionální, aby se děti škatulkovaly.  Existuje i tzv. akční zóna učitele, která upřednostňuje žáky sedící na určitých místech ve třídě. Jedná se o sociálně-poradní zónu (intenzivní komunikace, žáci dávají pozor, žák je lépe hodnocen, okolo tří metrů).

·         Naopak existuje tzv. komunikační stín (učitel známkuje hůře ty, kteří zde sedí, není oční kontakt, žáci se více baví, jsou narušitelé).
·         I když neradi, téměř všichni učitele přiznávají, že si nálepkování a jiná hodnocení vytváří podvědomě.
 
KONFLIKTY NEJSOU PŘÍPUSTNÉ
 
·         Když dítě začne zlobit, může se učitel jen snažit odvést jeho pozornost jinam, nebo ho přemluvit, aby to nedělalo, ale nesmí vyvolat konflikt.
·         Pedagogové jsou často nuceni vyvarovat se konfliktním situacím, a proto se vyhýbají kázeňským potyčkám. Proč? Protože by mohly být žáci potrestání napomenutím třídního učitele nebo ředitele.
·         A to se následně nelíbí rodičů, kteří mohou dítě přeřadit na jinou školu. A to se pak na druhou stranu nelíbí ředitelům škol, jelikož budou ošizeni o peníze dostávající na ono dítě. A kdo by z toho mohl mít vyvozené důsledky? Učitel.
·         Může se mu to promítnout do platového ohodnocení či také dostat výpověď, jelikož se sníží počet dětí v jeho třídě a třída tak zanikne či se spojí s třídou vedlejší.
PROFESNÍ IDENTITA UČITELE
·         Je zřejmé, že mnoho učitelů prožívalo ve své práci profesní omyly, ale i nepochopení, zklamání ze svých neproveditelných nápadů, či osobní selhání.
·         Tyto okamžiky však učitele nesrazily na kolena, ale pomohly jim právě k jejich posílení a k jejich vývoji v experty.
·         Tímto si vybudovali profesní identitu a zčásti také nadhled nad svou profesí a práci.
·         Rozvoj profesní identity je neustálý proces získávání a utváření zkušeností učitele.
·         Identita ideálního učitele je zdrojem aktivní nespokojenosti. Dá se říci, že identitu učitelé hledají v neexistujícím a dokonalém učiteli. Avšak není učitel, který by dokonale zvládl učitelskou roli, směr i cíl cesty. Může se mu pouze přiblížit. 

Nebaví vás drtit se slovíčka angličtiny nazpaměť? Nejen, že je to zdlouhavé a nezáživné, také ale ne příliš efektivní. Proč tedy nespojit učení angličtiny s něčím, co vás baví?

Je to jednoduché. Vyberte si oblíbený zahraniční seriál či film. Může být v podstatě z jakékoli oblasti, libovolného tématu. (TIP: Nejlepší k učení jsou sitcomy – situační komedie, ve kterých se používá jak hovorový, tak spisovný jazyk, a vy se naučíte běžně používané výrazy).
Nyní seriál najděte v anglickém jazyce. U méně známých seriálů to může být trochu problém, u klasik jako jsou Přátelé či Jak jsem poznal vaši matku to však hravě najdete. Žádné české titulky! Pusťte si seriál hezky v originále, s těmi anglickými. Do ruky si dejte lepící papírky (nejlépe různých barev) a černý fix.

Každé slovo či větu, které nebudete rozumět, si zapisujte. Velkými tiskacími písmeny si napište vždy anglickou verzi a tu si později přeložíte do češtiny. Na jeden lístek si poznačte maximálně pět výrazů a pak vezměte další. (TIP: český překlad si pište z druhé strany, učení pak půjde rychleji).
Připravte se na to, že dvacetiminutovou epizodu seriálu můžete klidně sledovat dvě a půl hodiny. Může se stát, že při rychlém hovoru slovo nezastihnete, nebo nepochopíte význam věty. Je také dobré si scénu pustit vícekrát, lépe si vše zapamatujete.
Až epizodu dosledujete, nalepte si všechny lístky různě po bytě, na nábytek, stůl i postel. Vždy když projdete kolem si lístek přečtěte a znovu si zopakujte, co slovíčka znamenají. Za krátko si je určitě zapamatujete.
Nakonec si pusťte díl znovu, tentokrát už klidně bez anglických titulků. Měli byste všem dialogům bez problému rozumět. A můžete pokračovat dalším dílem.

Tato metoda je využívaná už i mnohými učiteli angličtiny díky tomu, že vás při tom učení baví. Můžete si takto rozšířit slovník ale i  v pohodlí domova, při své oblíbené činnosti.